Svou vášeň pro technologie jsem proměnila v celoživotní kariéru

Vždycky mě bavilo učit se nové jazyky. Na univerzitě jsem studovala lingvistiku se zaměřením na angličtinu a němčinu, když ale přišla chvíle začít budovat kariéru, rozhodla jsem se napřed prozkoumat jiné možnosti a jiné cesty. A proto jsem se po dokončení studia v Rusku sbalila a odcestovala do Německa s cílem začít studovat informační technologie. V té době jsem také narazila na příležitost přestěhovat se do Abu Dhabi a cestovat po světě jako letuška.

Nabídli mi práci a to rozhodlo o mojí budoucnosti světoběžnice – alespoň na následující čtyři roky. Svůj zájem o technologie jsem ale nikdy neztratila a mezi lety se začala učit základy programování. Vždycky jsem věděla, že chci dělat kariéru, kde se budu stále učit něco nového. Svou práci jsem proto nakonec opustila a přestěhovala se do Prahy. Konečně nastal čas začít si plnit své sny, ale vůbec jsem netušila, jak moc se může můj život za jediný rok změnit.

Nový typ jazyka mi rozšířil obzory

Programování bylo jako se učit nový jazyk, jen s tím rozdílem, že jsem komunikovala s počítačem. Třebaže programování a lingvistika nemají na první pohled mnoho společného, jsou si v základních principech ve skutečnosti dost podobné. Největší rozdíl oproti informační technologii? Na cestě od aplikace a vývoje webu k umělé inteligenci je třeba otevřít mnoho dveří, a pokud je chceš všechny projít, nesmí ti chybět touha po poznání. Pokud jsi ochotná na sobě pracovat, může se tvá kariéra ubírat kamkoli, kam jen si dokážeš představit.

Věděla jsem, že pro zahájení kariéry v IT musím něco podniknout, proto jsem se přihlásila na 12týdenní programovací bootcamp. Zde jsem získala první povědomí o tom, co práce v IT ve společnosti Barclays obnáší. Zde jsem také potkala Zlatka – kolegu z Barclays a zároveň dobrovolníka, který ve svém volném čase působil jako mentor v programování. Nadšeně mi vyprávěl, jak se v Barclays seznámil s různými technologiemi a jak velké podpory se mu tady dostalo. Tehdy mi také řekl o Apprenticeship programu, který se nově spouštěl v Praze. Jako absolventka 12týdenního programovacího bootcampu jsem měla cestu k úspěchu otevřenou a byla připravená zahájit svou kariéru ve společnosti Barclays.

Když jsem se připojila k Apprenticeship programu, okamžitě jsem cítila širokou podporu, kterou nabízí ženám v oblasti technologií. Svou prací jsem přispívala od samého počátku

Když jsem se připojila k Apprenticeship programu, okamžitě jsem cítila širokou podporu, kterou nabízí ženám v oblasti technologií. V Praze působí skupina kolegů, která si dala za cíl sdílet kariérní příležitosti a poskytovat pomoc, kterou každý z nás potřebuje, abychom si mohli na vlastní kůži vyzkoušet různé cesty v oboru. A v Barclays také funguje celá řada zaměstnaneckých sítí, které vytvářejí další příležitosti k učení jak na globální, tak na místní úrovni.

S tak všestrannou podpůrnou sítí jsem svou prací mohla přispívat už od samého počátku. Dnes pomáhám vyvíjet platformu, kde si kolegové mohou vyhledat důležité informace jediným kliknutím – kdykoliv a kdekoliv ve světě. Tisícům kolegů po celém světě tato platforma významně usnadní práci. A vědomí, že jsem součástí projektu, který v tak velké míře pomáhá kolegům a kolegyním, mě ještě víc motivuje k dalšímu studiu.

Každý den se naučím něco nového

Je toho stále hodně, co se musím v oblasti technologií naučit – a vždycky bude, protože technologie se vyvíjejí každý den – ale v Barclays jsem k tomu našla bezpečné prostředí. V programování se naučíš nejvíc, když skočíš do vody po hlavě. Někdy můžeš mít pocit, že ti ta hlava praskne, protože toho musíš pojmout opravdu hodně, ale Barclays ti poskytuje soustavnou podporu. Dostala jsem takovou volnost a důvěru, že se nebojím přijmout jakýkoli úkol a navrhnout jeho řešení. Také mě povzbuzují, abych se ptala a mluvila s různými lidmi, a každý den se tak mohla naučit něco nového od svých kolegů, spoluúčastníků programu a z našich on-line kurzů.

Práce v IT ti může při pohledu zvenku připadat jako něco nedosažitelného, zejména když stojíš na začátku své cesty. Živě si pamatuji, jak jsem se cítila ztracená, když jsem otevřela kód svého prvního projektu. Zírala jsem na něj a říkala si, že nikdy nebudu schopná něco takového napsat, natož pochopit, o co jde. Ale o pouhé čtyři měsíce později ho dokážu napsat, rozumím mu a moje sebevědomí každým dnem roste. Nemůžu se dočkat dne, kdy budu natolik sebevědomá, abych se stala mentorem pro ostatní a pomáhala jim stejně, jako mně pomohl Zlatko, můj manažer, kouč a buddy.